Srpen 2014

Bestiář - 22. Úkol mágů

25. srpna 2014 v 15:22 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 22 Úkol mágů

Červený drak nám třem naznačil, ať ještě neodcházíme. Něco měl na srdci. Nahlédl jsem mu do hlavy, a když jsem zjistil, o co jde, nasupeně jsem si povzdechl a otočil oči v sloup - tak, aby to viděl.

"Netvař se tak, Wardlaku," napomenul mě, nicméně spíše než káravě to znělo ustaraně, "v otázkách magie a vedení boje jsi odborník na slovo vzatý, to ti nikdo upřít nemůže, ale tady nejde jenom o boj samotný, to víš. U vás se na takové věci nejspíš nehraje, ale my se nepouštíme do tak závažných akcí sami. Ani nemůžeme. Zakrátko se sem sjedou vyslanci mnoha spřátelených ras - ty víš, na co tě chci upozornit, ale já ti to radši řeknu i tak. VŠICHNI TO JSOU NAŠI SPOJENCI. To se týká i Voëddfarů. Chápu, že spolu dobře nevycházíte, ale to na mém rozhodnutí nic nemění. Pokus se PROSÍM ovládnout, ať vše proběhne v klidu. Teď nezáleží na tom, co jste si mezi sebou kdy udělali. Musíte táhnout za jeden provaz, nebezpečí je příliš vážné."

V tomhle místě jsem ho přerušil. "Řekneš to i jim?"

"Jistě," nedal se Ebidramon vyvést z míry, "uvědomuji si, že tvoje minulost je v nastalé situaci komplikací, s níž se musíme vypořádat. Postarám se o to - koneckonců povedu všechna jednání. Jenže pokud nemá naše plány nijak narušit případná zlá krev mezi tebou a…" Nechtělo se mu pokračovat, tak jsem to bez servítků dořekl za něj: "A těmi, kterým jsem ublížil. - Hele, Ebidramone, nemusíš mi to sáhodlouze vysvětlovat. Neboj, udržím se na uzdě. Nic jim neudělám - pokud se ovšem udrží ONI. V takovém případě za sebe neručím."

Řečeno jasně a stručně. Ať už se podle toho nějak zařídí, když je ten hlavní diplomat, no ne? Byl to ON, kdo mě prakticky na kolenou prosil, abych vstoupil do Válečné Rady a pomohl chránit Šerii před nepřáteli. Já se do Rady necpal. Když už tu jsem, měl by problémy z toho plynoucí řešit Ebidramon, když mě tu právě on tolik chtěl.

Ebidramon pochopil. "Dobrá… Víc od tebe asi nemůžu chtít," prohlásil ne moc spokojeně.

"To nemůžeš." Proč se tak diví? Přece ví, co jsem zač.

"To zvládneme," vložila se do toho Milia. Přistoupila blíž a hleděla střídavě na mě a Ebidramona.

Gaia se přidala. "Samozřejmě. Přinejhorším použiju svůj dar."

Milia se na ni zaškaredila, ale mě to docela pobavilo. Představa, že se strhne nějaká mela mezi mnou a třeba Voëddfary, zapřisáhlými nepřáteli všech černokněžníků, kterou Gaia zarazí tak, že nás všechny uhrane svým magickým šarmem, byla vcelku zábavná. Není to ovšem až zas takový nesmysl. Prakticky jakýkoli chlap, který se kdy s Gaiou setká, nutně musí podlehnout jejímu kouzlu. Nymfa této své schopnosti hojně využívá, například k tomu, aby ukončila mužské hádky nebo rvačky. Stačí chvilenka a prve rozběsnění, soptící samci rázem zapomenou na všechno ostatní a mají oči i myšlenky jedině pro ni. Praktické, navíc Gaie to lichotí. Ráda se předvádí.

Chudák Milia. Už teď z ní žárlivost přímo sálá. Asi bych se měl vážně pokusit o to, aby k žádnému konfliktu nedošlo a Gaia nemusela zasahovat. Už jen kvůli Milie.

Ebidramona Gaino prohlášení uklidnilo. "Nuže dál," promluvil znovu, tentokrát k nám všem, "čeká vás spousta práce. Chci, abyste úplně nejdřív ze všeho posílili naše ochrany. Za druhé musíte okamžitě zahájit studium magie podstat. Wardlaku, jsi jediný, kdo tuhle magii plně ovládá. Pokus se naučit Miliu s Gaiou co nejvíc. Vysvětli jim všechno, co potřebují vědět. A za třetí, až se začnou shromažďovat armády, chci, abyste VY zajistili jejich bezpečí. Vymyslete jim magickou ochranu, která vyruší ničivou moc útoku skládanek. Je mi jedno, jak to uděláte. I když, Wardlaku, pokus se nepoužívat černou magii, ano? To bych ostatním fakt dost těžko vysvětloval, a ani mně se to nelíbí. Vím, že to bude těžké, ale spoléhám na vás, že si s tím poradíte. Musíte zjistit účinnou zbraň proti nepříteli. My se vám pokusíme ve všem vyjít vstříc, dáme vám prostředky, prostor, jakoukoli pomoc, která vás napadne. Jediné vám dát nemůžu - čas. Je vám to jasné?"


Bylo.
----------------------------------------------------------------------------------

V nastalém shonu jsme na sebe s Miliou neměli moc času, popravdě skoro žádný. Měli jsme práce nad hlavu, zato bez soukromí, protože s námi byla Gaia. Jediná chvilka se naskytla krátce potom, co Ebidramon odletěl za Voëddfary, aby je prokletý Čarkan vzal, to je z toho nemohl vynechat? Nechci se s nimi setkat, a už vůbec ne proto, abych s nimi spolupracoval. Vždy jsem s nimi leda válčil, to ano. No nic. Už jsem toho musel tolik skousnout… Zvládnu i tohle. Snad.

Nuže rudý drak odletěl a Gaia se nakrátko také odporoučela, aby zkontaktovala své příbuzné v hloubi Šerijského hvozdu. Tamní nymfy vědí hodně o magii a jejich kouzelná moc je pro magii podstat jako stvořená. Jistě nám budou užitečné, a pomůžou, pokud je Gaia požádá. Je mezi nimi vysoce postavená, neboť je jednou z dědiček jejich Pramatky.

Gaia se měla co nevidět vrátit a vydat se s námi na hranice Šerie, kde jsme měli začít. Milia využila možná na dlouho poslední příležitosti a tiše, nesměle se ke mně přiblížila, zatímco jsem s nevrlým výrazem stál a koukal. Hlavou mi pořád vířili Voëddfarové.

"Zlobíš se na mě?"

Překvapeně jsem vzhlédl. Vypadala tak smutně, tak zranitelně. V tu ránu jsem měl sto chutí ji odvést někam do bezpečí, a ne ji tahat do války. Mohlo by se jí něco stát. Ta představa… Rychle jsem ji zaplašil.

"Nezlobím," řekl jsem. Dokonce jsem se maličko pousmál, to obvykle nedělám. Nechci ji vidět takhle utrápenou. Trhá mě to vejpůl. Přesto jsem se od té mrzuté události v lese choval, jako bych byl uražený a naštvaný. Vlastně jsem byl. Ale ne na ni.

"Vím o tom, co v sobě máš," řekla najednou a opět mě vytrhla z pochmurných úvah, "vím to od samého začátku, víš. Nemusíš to přede mnou skrývat. Já… Nelíbí se mi to, ale chápu to. Nemůžeš za to. Navíc… Takhle to nebude napořád. Jednou se toho temného dědictví zbavíš. Já tomu věřím."

Já ne. Nicméně její otevřenost a upřímnost mě odzbrojila, jako už tolikrát. Nemám v povaze být sdílný a důvěřivý. Pořád si nemůžu zvyknout na to, že s ní takový být můžu. Černočepelský náhled na svět je takový, že VŠICHNI jsou nepřátelé. Těžko tomu odvykám. Další z mnoha věcí, jež se kvůli Milie musím učit za pochodu.

Objal jsem ji. "Nedovolím, aby se ti něco stalo."

Gaia se vrátila. S pozvednutým obočím zhodnotila naši pozici a zeptala se: "Můžeme už vyrazit?"


Jasně že můžeme.


Bestiář - 21. Válečné plány

6. srpna 2014 v 12:52 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 21 Válečné plány

"Samozřejmě že ano!" vybuchl Ebidramon pobouřeným tónem, "od toho přece Válečná Rada existuje, aby bojovala proti zlým silám, které ohrožují všechno ostatní. Sám to víš nejlíp, ne?"

To bylo tedy netaktní - asi jsem se ho svým proslovem dotknul. Válečná Rada byla původně založena na boj proti MNĚ, v době, kdy jsem coby nezastavitelný tyran okupoval Šerii. Vznikla coby tajná, dalo by se říct partyzánská organizace, a z jejích zakládajících členů dnes žije už pouze Ebidramon, ty ostatní jsem zabil. Byly to tehdy divoké časy a já byl velice krutý. Šerijské draky jsem téměř vyhubil. Válečná Rada proti mně neměla šanci, ale i tak vydržela a házela mi klacíčky pod nohy až do konce. Dodnes se musím obdivovat odvaze těch, kdo se mi stavěli. Navzdory alarmující úmrtnosti ve svých řadách neměla Rada nikdy nouzi o nové uchazeče. Rada tak přežila až do doby, kdy jsem na sebe a svůj národ pohlédl novýma očima a s hrůzou ze sebe sama ze Šerie odešel. Rada se potom stala oficiálním orgánem, nadřazeným všem ostatním, a získala značnou prestiž. Skoro jako by za můj odchod vážně mohli oni. Sláva hrdinům a znechucený plivanec černokněžníkovi, který to raději sám vzdal. Že to bylo ve skutečnosti jinak, nikoho nezajímá.

Zatracený drak. Možná jsem zpochybnil jeho smysl pro spravedlnost a odvahu, ale tohle teda vytahovat nemusel.
Vrhl jsem po něm ostrý pohled. "Ano, vím."

Ucítil jsem dotek na paži. Milia na mě položila ruku. Setřásl jsem ji. Tohle… teď nemůžu.

"Spíš co ty?" obrátil se na mě Ebidramon, "hodláš se do toho pustit na vlastní pěst, nebo jsi ochotný s námi spolupracovat?"

Ten teda umí být protivný. "Ne, vůbec s vámi nepočítám, proto jsem vám to taky všecko řekl," zavrčel jsem sarkasticky. "Uznávám, že by mi bývalo milejší na nikoho nespoléhat, ale vzhledem k okolnostem soudím, že by se to mohlo obrátit proti nám. Když bychom si navzájem lezli do cesty, leda si ještě uškodíme navzájem. Ne. Kdo bude ochoten se do toho vložit, budu s ním spolupracovat - pokud to bude možné. Ještě nějaké podobně 'zásadní' otázky, nebo se můžeme konečně zaměřit na náš problém?"

Gligr nad mým jedovatým tónem vztekle zavrčel, ale svoje dávné předsevzetí, že na mě nikdy nepromluví, neporušil. Má silnou vůli, to se musí nechat. Ebidramon si v duchu povzdechl. Napětí, které stále panuje mezi mnou a zbytkem Rady, ho trápí. Citlivka. Mně je to na rozdíl od něj dost putna. Nikdy jsem nebyl stavěný na nějaké kamarádíčkování s kýmkoli, natož ještě s tvory, kteří se mi nemůžou rovnat.

Rudý drak kratičce zaváhal, protože nejprve nevěděl, zda se má ujmout organizování. Po mém výstupu napůl očekával, že se toho budu chtít chopit sám. Lehýnce jsem zavrtěl hlavou. Ne. Ty jsi předseda, ne já. Tuhle bandu máš na starosti ty, já se s nimi patlat nebudu.

Tak začal. Nejprve se každého člena Rady zeptal, zda se chce boje s novým nepřítelem účastnit. Všichni souhlasili, i když někteří ne moc nadšeně. Pořád v nich hlodalo, jestli to celé není nějaký mnou řízený komplot. Gligra dokonce napadlo, že jsem ty hrozné skládanky stvořil já sám. Blbec. Vůbec mě nezná.

Potom nám Ebidramon všem zadal první úkoly. Mě pověřil vedením výzkumu a dal mi k ruce Miliu a Gaiu. Jsou obě velmi schopné kouzelnice a budou se podílet na zjišťování všeho o magii nepřátel a hledání způsobu, jak jí čelit. Z celé Rady mají právě ony dvě největší naději, že zvládnou alespoň základy magie podstat. Ty je budu muset naučit. Jako zdaleka nejmocnější mág Rady budu v případě otevřené války hlavní zbraní a zřejmě i velitelem boje. Ebidramon mě vlastně jmenoval generálem, dá se říct, ačkoli žádný praporek nebo jinou hovadinu na klopu kabátu jsem nedostal. Milia a Gaia budou se mnou a společně se postaráme o magickou stránku celé věci.

Gligr byl pověřen zmobilizováním veškeré bojové síly draků všech ras. Povede draky do války a bude je organizovat. Zároveň musí zajistit bezpečnost dračích mláďat. Musí se spojit s vůdci dračích kolonií ve VŠECH světech, v nichž draci nejvyšší krve žijí. Vysvětlí jim situaci a dá je dohromady, abychom měli co nejdříve k dispozici dračí armádu v plné síle.
Cyrian a Tapechar musí udělat totéž se všemi rasami gryfů. Také dostali za úkol začít budovat domobranu Šerie a zvýšit ochranu našich hranic. Já a můj "kouzelnický tým" jim s tím pomůžeme. Spolu s gryfy se Cyrian a Tapechar pokusí naverbovat i další rasy svého kmene - hipogryfy, orly, sfingy, hadohlavce a střeloblesky.

Naše vznešená Oistrighottka dostala na starosti všechny rasy svého kmene. Informuje všechny příslušníky svého druhu a společně s nimi potom i další: mocné magické vrané koně ras Roakhů, Ahϋkhů, Peruťů, dračích koní a vlčích koní. Je třeba navštívit i posvátné jednorožce, bílé a zlaté. Bojovat s námi nebudou (to oni NIKDY nedělají, no co kdyby někomu ublížili? Ten jejich ultra přehnaný pacifismus fakt nechápu), ale přesto nám mohou velmi pomoct. Znají mocnou bílou magii, která léčí a chrání, navíc vlastní ohromné množství historických pramenů a zdrojů informací. V jejich správě je uloženo rozsáhlé vědění a moudrost, nastřádaná během mnoha Věků.

Abastak a Akbar podobně informují a připraví k boji svoji rasu, posvátné Laihirské psy, stejně jako jejich pobratimy, stínové psy z Etermaalu. Ačkoli mají posvátnou krev, bojovat umějí, takže s nimi můžu počítat, až budu "generálovat". Ebidramon jim rovněž zadal poslání najít vhodné výcvikové lokality, stejně jako místa vhodná k vybudování bojových centrál. Tahle válka bude jiná než všechny předešlé, takže si vyžádá novou speciální přípravu - a k té musíme mít prostory.

Ebidramon sám se ihned po Radě obrátí na Voëddfary, nejmocnější bojovníky proti všem černokněžníkům a odvěké Strážce Dobra. Bez jejich pomoci se prý neobejdeme. Na to prohlášení jsem zaskřípal zuby, ale Ebidramon to přešel bez povšimnutí a plánoval dál. Jelenu Marcusovi řekl, ať zařídí zapojení všech nižších ras magických zvířat. Rovněž musí sehnat vládce posvátných jelenů Ahëçe. Jejich moc by se nám mohla vážně hodit.

Kojotí dlak Nikobaar, v jehož krvi koluje moc dávných mágů a je tudíž mnohem mocnější, než by u dlaka měnícího se v kojota kdokoli čekal, obvykle pracuje jako zvěd. Také je výborný diplomat. Bude jednat s hyerami, se všemi rasami, které budou ochotny pomoct. Obvykle by Ebidramon za hyerami poslal nějakou hyeru, tak se to dělává, jenže já a Milia už máme mnohem důležitější a náročnější úkol, navíc já coby Černočepel nejsem osoba vhodná na pozici vyjednavače, a Tiernes je jako diplomat zcela nepoužitelný. Navíc tu ani nebyl, šmejd jeden. Tak hyery zbyly na Nikobaara - ale ten si poradí. Je docela šikovný, na to, jaký je to střízlík. Pokusí se dojednat i koalici s vlkodlaky a kojoty.

Tiernes a Bhûmrr zhrzeně odešli poté, co Tiernes nebyl zvolen zástupcem předsedy, a žádný úkol tedy nedostali. Ebidramon se krátce rozmýšlel a pak mě požádal, ať oba najdu a PŘITÁHNU je k němu. Hm, s radostí. Někdy umí být rudý drak i fajn. Když je sem tam takhle zlomyslný, obvykle proto, že ho někdo nakrkne, tak si dokonce rozumíme. Ebidramon není hloupý, ví, co je Tiernes zač. Skoro tak, jako to vím já.

Ještě než jsme Radu ukončili, řešili jsme otázku vzájemného spojení a případných krizových situací a scénářů. Trochu jsme se i hádali, neboť moje návrhy řešení nenadálých krizí se ostatním zdály moc brutální. Nakonec jsme dosáhli kompromisu. Potom přišla na přetřes otázka bezpečnosti a preventivních opatření. Většina práce padla na moji hlavu, stejně jako později při probírání taktiky. Jednání trvalo dlouho, až moc dlouho na můj vkus. Dlouhé řeči jsou dle mého k ničemu, mnohem platnější by bylo, kdybychom už začali JEDNAT.

Ebidramon nakonec postřehl mou narůstající netrpělivost a rozhodl se věřit mým instinktům. Přece jen mám za sebou mnohem více válek než on. Co na tom, že jsem většinu z nich vedl z druhé strany barikády a jsem zvyklý myslet jako ti "zlí". Výsledky jsem měl.

A tak červený drak Radu prozatím ukončil. Před odchodem jsem každého člena Rady vybavil kouzlem, které nám všem umožní ještě lepší komunikaci i v případě, že budeme rozmístěni ve více světech, a také bezpečnostním kouzlem, které okamžitě upozorní na blízkost skládanek nejen toho, kdo se octne v jejich dosahu, ale zároveň s ním i všechny ostatní členy Rady. Varovací kouzlo jsem vymyslel teprve po boji v Grauworru - je založeno na indikaci specifické magické podstaty skládanek. Předem upozorní na nebezpečí dřív, než bude příliš pozdě na boj nebo útěk. Ujistil jsem Ebidramona, že tohle kouzlo umístím i podél šerijských hranic, kde bude hrát důležitou roli v ochraně našeho světa před vpádem.


Poslední jsme na schůzovém místě zbyli Ebidramon, já, Milia a Gaia.