Bestiář - 19. Volby

18. července 2014 v 14:29 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 19 Volby

Tentokrát se schůze konala na panství gryfa Tapechara. Má poblíž pěkný zámeček a kolem něj upravené zahrady. Dále se však rozprostírá civilizací nedotčená divočina, v níž se plně odráží divoká nespoutanost gryfů. Celá oblast spadá pod jejich vládu.

Sotva jsem se přiblížil k ostatním, hned jsem poznal, že je už Ebidramon stihl informovat o událostech v Grauworru i mých zjištěních o nebezpečných skládankách, ničících životní sílu. Prostor kolem účastníků setkání byl cítit napětím, neklidem a obavami. Všichni zachmuřeně mlčeli - dokud jsem se neobjevil.

Ledva jsem tam dorazil, sesypali se na mě. Sice jenom slovně - fyzicky se ke mně přiblížit by se nikdo neodvážil - ale i tak to bylo nezvyklé a nepříjemné. Jsem raději, když mě nechávají spíše na pokoji. A oni tohle. Ó, Rungu, Vládče světů!!!

"Cos to dělal v tom Grauworru? Kuješ s rodinkou něco?" obořil se na mě Tiernes pěkně zhurta.

"Vysvětli nám, jaks to myslel s tím ničením životní síly!" žádal gryf Cyrian. Tapechar přizvukoval: "To přece není možné!"

"Kde máš Miliu?" ptal se Ebidramon, který si okamžitě všiml, že se mnou má milá není.

"Opravdu ovládáš magii principů?" vyzvídal Laihir jménem Akbar. Z jeho tónu i myšlenek bylo znát, že si nedovede ujasnit, kterou odpověď by na svou otázku chtěl slyšet.

Klisna Oistrighotta, jejíž složité jméno si pořád nejsem s to správně zapamatovat, přidala svou trošku k totálnímu mumraji: "O čem chceš mluvit s Ebidramonem? Neměli bychom to slyšet všichni?"

Takhle se navzájem překřikovali jako hejno nějakých bláznivých hus a každý chtěl to své slyšet jako první. To je teda přístup. Jestli to není ironie, že právě oni mě chtějí učit, co znamená rozumná diskuze a diplomacie. Pche! Hádejte se jako báby na trhu, tím se situace určitě vyřeší.

Mlčel jsem, dokud jim nedošlo, že na mě jejich jekot neplatí. Ignoroval jsem je tak dlouho, než se všichni uklidnili a s různě hlasitými povzdechy se usadili do obvyklého kruhu. Místo po Ebidramonově pravici zůstalo zase prázdné - ještě nemáme zástupce předsedy. Tedy přesněji - opět ho nemáme. Tahle pozice má překvapivě vysokou úmrtnost. Fakt se Gligrovi a Tiernesovi divím, že se na ni tolik cpou.

"Ještě nejsme všichni," zkonstatoval Ebidramon, jakmile se všichni utišili a on přelétl pohledem celý kruh. Spočinul rubínovýma očima na mně. "Kde je Milia, Wardlaku?"

"Brzo přijde."

Cyrian po mém levém boku se lehce zachvěl a střelil po mně vyplašeným pohledem. No jistě. Byl mi ze všech nejblíž a tak lépe než ostatní cítil ten chlad v mém hlase, i zlověstnou auru, která mě obklopuje pokaždé, když jsem naštvaný. Cyrian není žádný zvláštní zbabělec, ale přesto měl sto chutí ode mě ucouvnout. Budiž mu přičteno ke cti, že to neudělal.

Vnímavý Ebidramon přivřel oči a ptal se dál: "Co se stalo?"

"V lese nás přepadl Srponoš," přiznal jsem neochotně. Co je Ebidramonovi po tom? Není jeho úkolem hlídat každý můj krok.

Členové Rady naklonili hlavy směrem, kterým ležel Šerý hvozd. Draci, gryfové, Oistrighottka i Laihir hlasitě sykli a otočili se zpět ke mně s krajně pohoršeným výrazem. Vycítili stopy magie, kterou jsem použil. Té, pro niž jsem všude dodnes zatracován.

"Bylo to nutné?" zahřměl Ebidramon přísně. Ostatní se přikrčili, já se ale nebál ani za mák. Mohl bych červeného draka zabít, kdykoli by se mi zachtělo, jako by nebyl víc než ještěrka. Proč bych se od něj měl nechat zastrašit, že?

"Bylo," ozvalo se zničehonic za mnou. Milia. Právě dorazila a bez okolků si sedla vpravo vedle mě.

"Zachránil mi život," prohlásila Milia zvýšeným hlasem, aby ji každý slyšel, a tónem, který nepřipouštěl spekulace. Umlčela i rýpala Tiernese. Však je taky mnohem víc pravá hyera než on.

Ebidramon správně poznal, že dál rozebírat dané téma by nebylo rozumné, a přeladil. "Dobře, takže k věci, když jsme konečně všichni. Nejprve k hlasování…"

Dál jsem neposlouchal. Volba nového zástupce předsedy Rady šla mimo mě. Koho mám jako volit? Gligra, který mě otevřeně nenávidí? Pche. Mám svou hrdost. Ještě by si myslel, že se mu snažím lézt do zadku, a opovrhoval by mnou ještě víc než teď. Nebo snad Tiernese? No to snad ne. Leda že bych ho chtěl brzo vidět mrtvého. Hmmm, zajímavé pomyšlení. Někdo tak neschopný jako on by se na pozici smrti dlouho neudržel. Vždyť jako mág stojí za starou belu. Ten cvok nemá žádnou soudnost. Beztak chce být Ebidramonova pravá ruka, jen aby se mohl vytahovat, nic víc v tom není. Prestiž člena Rady už mu nestačí, chce víc. Vůl.

Vtom do mě Milia drcla loktem. Hlasování už začalo.

Gligr povstal. "Gligr, syn Turealuxe z Jiskrné a Divy z Horských luk."

To je snad poprvé, co slyším jeho hlas. Mám co dělat, abych se nerozesmál. Vždyť má hlas skoro jako mládě, ne jako mnoho tisíciletí starý drak! Samozřejmě hlasoval pro sebe. Už mnoho let o té pozici sní. Představuje totiž vrchol vší ctižádosti. V celé Šerii už stojí výš jen sám Ebidramon, a bude tam stát, dokud bude živ. Gligr ví, že s rudým drakem se měřit nemůže, takže na souboj ho určitě nikdy nevyzve. Ale pravou ruku by mu dělal moc rád. Mimo jiné i proto, že pak by byl výše postavený než já a mohl by mě komandovat. No jo, chlapče, jen sni dál.

Potom povstal Tiernes. "Tiernes, syn Tauquose, lorda z Vlčínova."

No ne, fakt? Lord? Vsadím ocas, že jestli Tiernes tu pozici nezíská, stane se z něj otcovrah. A on ji nezíská. Vyhraje Gligr - Tiernese by mohl volit jen někdo na hlavu padlý, a takových tu moc není, když se nepočítá Tiernes sám. Tiernesi, Tiernesi, vidím ti až do žaludku. S otcem ses nepohodl, tak chceš vyšší post, abys mu vytřel zrak. Když neuspěješ, budeš zhrzený a uražený a budeš si chtít dobýt moc jinak. Snad aspoň vyzveš staršího lorda na souboj a pokusíš se vyhrát čestně. Snad se neuchýlíš k něčemu… nesprávnému. Jed, nebo kletba. Mladý Tiernes se nestane lordem a pánem na Vlčišti, dokud jeho otec žije. A hyery věkem neumírají…

Hlasů přibývalo. Jak jsem čekal, téměř všechny byly pro Gligra. Tiernes byl s každým dalším hlasem zarudlejší. Vřel v něm vztek. Gligr se naproti tomu jakoby nafukoval.

Milia povstala. "Volím Gligra."

A jsem na řadě. Co teď? Neohnu se a neohnu. Ať si myslí, co kdo chce.

Zůstal jsem sedět. "Zdržuju se hlasování."

Tiernes se naježil. "Protože chceš to místo sám, co?"

Zpražil jsem ho vražedným pohledem, který mu stačil. "Drž hubu," jsem ani nemusel dodávat.

Kolo se završilo, poslední hlasoval Ebidramon. Také se vyslovil pro Gligra, má rozum. Kdyby náhodou zemřel předseda dřív než jeho zástupce, stal by se zástupce automaticky hned předsedou. Ebidramon je zodpovědný a nikdy by neriskoval, že by vláda v Šerii padla na Tiernese. To by byl totiž její konec.

Gligr povstal znova, tentokrát jako oficiální nový zástupce předsedy. Tiernes hned vyskočil taky, nikoli však jako první gratulant. Sebral se a odešel. Tohle bude muset rozdýchat. Nebo už vyráží domů, na střet s otcem? Neměl bych něco udělat, třeba ho zastavit, než se dopustí vraždy? Rovný souboj to asi nebude… Tiernes v nich nebývá úspěšný.

Bhûmrr, liškodlak a služebně nejmladší člen Rady, jediný hlasoval pro Tiernese. Odešel taky. Hmmm. Zvláštní. Neměl bych zastavit spíš jeho?

Nakonec jsem to nechal být. Není to moje věc. Jestli ti dva někoho zabijí, jedno koho, je to otázka jejich svědomí. Mě se to netýká - tedy pokud by je za to třeba neodsoudili k smrti. Jako oficiální šerijský kat bych to dostal na starost já.
Mám jiné priority. Teď bude čas o tom začít. Ach jo, nerad přiznávám, že se něčeho obávám. Ale nedá se nic dělat, vědět to musí.


"Ehm, Ebidramone?" začal jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama