Bestiář - 15. Úkol splněn

2. července 2014 v 10:44 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 15 Úkol splněn

Střet se štírodlakem, pro prosté obyvatele Achaadu stresující a život ohrožující zážitek, byl pro mne tou nejobyčejnější rutinou. Vybojoval jsem nespočet mnohem riskantnějších soubojů. Tohle pro mě vlastně ani nebyl opravdový boj, jen jakési protažení svalů. Ve víc jsem ani nemohl doufat, leda že by proti mně nastoupil někdo OPRAVDU strašně nebezpečný - příslušník některého z nejvyšších druhů Kmenových zvířat, ukrutný černokněžník neštítící se zhola ničeho nebo nějaká pořádně ohavná temná obluda. Zabití obřího štíra jsem proti tomu bral jako srandu.

Mohl jsem ho zabít TOLIKA rozličnými způsoby - jen si račte vybrat, který mám zvolit tentokrát? Usmrtit ho kouzlem, vyřčením jediného slova, jediným magickým zavrčením? Nuda. Prostě ho praštit takovou silou, že mu urazím hlavu, a zbytek těla potom rozmlátit? Neohrabané, navíc bych byl celý špinavý. Představa štírových nechutných útrob rozmatlaných po celém těle mě neláká. Musel bych se jít vykoupat a vyčistit si i šaty. Nejsem žádná citlivka, krev mi nevadí, ostatně nějakou zaschlou ještě doteď na kabátě mám, ani nevím od čeho. Ale šedavý hlen plný smrduté vody a slizké cákance orgánů? Ne, díky.

Dobře, rozsekání štíra jsem z důvodu nutné následné hygieny zavrhnul. Co dál? Jednoduše ho propíchnu? Desetkrát nebo dvacetkrát, na tom nesejde. Hm, čím? Mečem? Musel jsem si odfrknout. Na tohle bídné hloupé zvíře je mé mistrovské zbraně škoda. Je prostě pod úroveň mého slavného a mocného meče, abych s ním jen tak bodal do přerostlého hmyzu. Jak mě taková hovadina mohla vůbec napadnout? Ha ha.

No jo. Takže sečteno podtrženo, fyzický útok si odpustím. Prostě toho zmetka vysaju a bude pokoj. Napřed si ale trošku pohrajeme, ty šikulo, co říkáš? Ať to vůbec stojí za tu cestu sem.

Tohle všechno jsem zvážil během těch asi dvou vteřin, jež uběhly mezi mým výskokem a dopadem přímo na štírův široký hřbet. Pokusil se mě popadnout a rozpůlit klepetem, byl ale žalostně pomalý. S takovou mě nechytíš, heč heč!
Poddal jsem se svému škodolibému já. Systematickým obskakováním jsem štíra dohnal k vražedné zuřivosti. To já rád! Dívat se na jeho bezmocný vztek a marnou snahu mi to nedarovat mi činilo uspokojivé potěšení. Co na tom, že to bylo možná trošku zvrhlé? Vlastně jsem ho trápil, ranami a výsměchem, a bavil jsem se pohledem na jeho vztek. Fuj, fuj, Wardlaku, takhle si dovolovat na slabšího! Nebyla to tak náhodou vlastně šikana???

Neřešil jsem. Ponížil jsem ho do té míry, že už byl dočista zničený. Vyplýtval tolik sil úplně zbytečně. Mohl zuřit a řádit jak chtěl, ale já si z toho nic nedělal. Nezastrašil mě. Zlomyslně jsem se mu posmíval a dráždil ho skoro půl hodiny. Postupně přitom utržil několik zranění, za něž ale povětšinou mohla jeho vlastní nešikovnost, a nikoli já.

Pokořený štír už byl tak zdeprimovaný, že už mu snad ani nevadilo, že jsem ho zabil. Byla to pro něj asi úleva - konečně bude mít pokoj. Měl to za sebou rychle. Když jsem se dosyta vysmál, uhnul jsem z jeho dosahu a jednoduchým magickým postupem jsem úplně veškerou energii z jeho těla přemístil do toho svého. Štír padl a již nevstal, já si posílen šel pro odměnu.

Chtěli mi vyčítat, že jsem ho nezabil hned, že jsem to bezdůvodně prodlužoval. Měli sto chutí snížit mi kvůli tomu honorář, skrblíci. Pokusili se remcat. Neuspěli. Sotva stihli začít, dal jsem jim jasně najevo, že tímto způsobem se mnou jednat nesmějí. Na mě si nikdo dovolovat nebude. Když to dokázal pochopit i Ebidramon, budou muset i oni, jestli nakonec nebudou chtít následovat to štíří nemehlo. Okamžitě obrátili. No jak jinak. Uctivá poklona, Wardlaku, tady jsou peníze, plus ti dáme příplatek za dobře odvedenou práci, a nechceš zůstat na večeři? Pche. Už dávno nechci, aby se mi někdo klaněl. Příplatek jsem si vzal, ale o večeři nemůže být řeči. Lezou mi tak na nervy, že bych zřejmě povečeřel je. Hmmm… Jak je to vlastně dlouho, co jsem měl naposledy lidské maso?

Poněkud otrávený jsem se vrátil na sever. Ačkoli mi v kapse cinkalo zlato, necítil jsem se spokojeně. Přepadla mě podivná zádumčivost a nechtěla odejít. Co to se mnou ksakru zase je? Na deprese jsem nikdy netrpěl. Proč taky? Vždycky se mi dařilo. I teď se mi daří. Tak proč mám špatnou náladu?

Bylo by logické, kdyby to souviselo s tím problémem životní sílu ničících skládanek. Bylo by normální, kdybych si dělal starosti. Ale jasně jsem cítil, že v tom to nevězí. Ne, kvůli tomu se mizerně necítím. Beru novou hrozbu vážně, to ano, určitě s ní bude ještě mnoho těžkostí. Cítím v kostech, že nadchází velmi těžké časy, ačkoli rozumem tenhle pocit zdůvodnit nedokážu. Ale moje neveselé myšlenky vychází z něčeho jiného.

V mysli mi vytanuli Černočepelové. Hmmm. Zastavil jsem se vprostřed kroku kdesi na lesní pěšině poblíž Irtai-Varmanu a pomalu, uváženě jsem si rozepnul rukáv kabátu, vyhrnul jej nad loket a potom udělal totéž i s košilí.

Dlouho jsem zíral na černé znamení, tak zřetelné, ba nápadné na mé pobledlé kůži. Znamení Černé čepele. Zřejmě mi bude hyzdit ruku navždy. Bylo tak osvobozující, když tam ten zlověstný obrázek aspoň krátkou dobu nebyl. A proč tam vlastně je?

Zavřel jsem oči. Na zlomek vteřiny jsem byl v pokušení na všecko se vyprdnout a vrátit se domů. Copak ale já mám nějaký domov? Vrátil bych se… a konečně pustil tu vzpouzející se příšeru, dal jí volnost, kterou tolik potřebuje…! Svoboda… Celý jsem se ošil. Nenávidím omezení, nenávidím, když se musím neustále kontrolovat a odpírat si to, co je mi přirozené.
Hlavou mi vířila jediná otázka v mnoha mutacích: Proč?

Zavrčel jsem. Jo, to tak zrovna. Už jsi zapomněl? Představil jsem si svůj dřívější život a HLAVNĚ jeho důsledky na všechny ostatní. Chtě nechtě jsem musel ucuknout odporem.

V takových chvílích, kdy se cítím být zcela rozpolcený mezi mým lepším a horším já, opravdu nevím, co si počít. V takových chvílích bych byl snad raději mrtvý.


Oklepal jsem se a honem Znamení zase zakryl. Vrátil jsem se do městečka a již se nezastavoval. Milia už asi bude doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama