Bestiář - 12. Strategie

27. června 2014 v 18:38 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 12 Strategie

Můj plán byl vlastně docela prostý. Ze svého minulého ne moc zvládnutého střetu se skládankou jsem již věděl, že moje mysl s ní nesnese jakýkoli kontakt. Přibližování mého nitra ke skládankám by bylo dokonce sebevražedné. Podruhé už to nezkusím. Zatím.

Už jsem ovšem taky stačil zjistit, v čem ten problém tkví. Moc skládanek je proti všemu živému, tedy i proti mně, nesmírně účinná, neboť úspěšně útočí přímo na živou podstatu v jádru duše každého tvora. Ani černočepelská magie není tak silná, aby zničující dopad útoku odvrátila. Ale nevadí. Už mě napadlo, jak tuhle komplikaci obejít.

Teď jsem měl k dispozici celý Grauworr. Jeho podstata mi byla zcela a bez výhrady podřízena. Podstata světa je samo sebou nesrovnatelně složitější, než podstata kteréhokoli jednotlivého tvora. Jinak to ani nejde. A logicky vzato, útočit proti SVĚTU je něco úplně jiného, než se pokusit knokautovat jednoho tvora. Nebo i milion tvorů, na tom nesejde. Svět je totiž mnohem, mnohem víc; snoubí v sobě obrovské množství rozličných podstat, principů, energií a magických pochodů, jež je zcela nemožno souhrnně pojmout a porazit - pokud neovládnete samu jeho podstatu, jako jsem to udělal já. Dokud Grauworru takto vládnu, nemůže se ho zmocnit nikdo další, leda by mě porazil. Což nepřipustím - jsem ve výhodě, neboť v případě jakéhokoli útoku na moji osobu mohu ovládnutý svět s veškerou jeho mocí postavit mezi sebe a případné nebezpečí jako štít. Kdo by se chtěl v tuhle chvíli dostat ke mně, musel by se napřed dostat přes Grauworr - a jak už jsem zmínil, porazit svět je téměř nemožné.

Grauworr je svou podstatou příliš VELKÝ, než aby na něj mohly skládanky zaútočit - zaútočit jako na živého tvora. Jeho skladba je příliš rozmanitá, mnohovrstevnatá, okrajové hranice příliš dlouhé. A co je hlavní - svět na rozdíl ode mě NENÍ ŽIVÝ. Jeho základ nespočívá v Gawáeh, která je cílem útoku skládanek a největší slabinou každého, kdo by se jim postavil.

Tohle bude něco, co se zcela vymyká jejich bojovým návykům, a pravděpodobně je to zcela vyvede z míry. Skládanky samy také nejsou živé, jsou spíše jako stroje, zhmotněný magický mechanismus s předem naprogramovaným chováním a reakcemi. Jejich prvotním nutkáním bude nejspíš zničit každou formu života, na kterou narazí. Co si počnou, až na ně zaútočí něco, co není formou života?

S útokem jsem ale hodlal ještě krátce počkat. Přednější byl výzkum, a ten bych těžko prováděl až poté, co bych objekt určený k prozkoumání zničil. Pro tentokrát jsem upozadil vlastní magii a odstavil se od smyslů svého hyerodlačího těla. Vnořil jsem se myslí cele do podstaty Grauworru, ale přitom jsem setrval jakoby ZA NÍM, aby případný útok směřoval nikoli na mě, ale na něj. Vyhledal jsem to správné místo, totiž bitevní planinu, a zaměřil jsem se na ně.

Obecný názor je ten, že jen to, co je živé a má duši, může vnímat. Že jen duše může cítit, reagovat anebo si pamatovat. Není to pravda. Tedy ne tak úplně. Gawáeh je ze tří základních sil ta, u níž se schopnost vnímání nejvíc rozvinula, to ano. Ale druhé síly ji mají taky, i když je trochu jiná. Tím nenarážím na ohavné kreatury z hlubin Temnoty, které jsou živé, aniž duši mají. Být živý a mít duši, to není to samé. Jde o to, že i to, co v sobě nemá žádný život, ani náznak Gawáeh, dokáže určitým způsobem vnímat a na vnímané reagovat. Toho je třeba využít.

Co tedy cítila podstata Grauworru? Jak vnímala bitvu, a hlavně, co mohla poznat o prapodivných útočnících?

V životě jsem ještě nic tak obtížného nedělal. Vjemy světa byly natolik odlišné od vjemů, na jaké jsem byl zvyklý jako živý tvor s hmotným tělem, že jsem měl značné potíže s tím, abych se v nich vyznal a správně jim porozuměl. Energie neživé hmoty fakt není něco, s čím by se snadno ztotožňovalo. A to, co jsem přece jen zaznamenal, jsem neměl jak uchopit a rozebrat. Navíc toho bylo TOLIK…

Poprvé v životě mi došlo, jak těžké to musí být pro nějakého cizince, neumějící ani slovo z navíc nesmírně složité řeči místních, když se mezi nimi nečekaně ocitne a musí s nimi domluvit něco životně důležitého za časové tísně. Toto poznání mi dříve unikalo - to je hold ten můj zlozvyk, že nejsem schopen nechat mysli druhých na pokoji. Nikdy jsem se žádnou cizí řeč učit nemusel, prostě jsem její znalost někomu ukradl z hlavy. To jsem ale podvodník, co?

Tohle jsem ovšem musel zvládnout zcela sám a musím přiznat, že mě to psychicky velmi vyčerpalo.

Nemám však v povaze pouštět to, do čeho jsem se jednou zakousnul - doslova i přeneseně. Všecko jsem to vydržel a nakonec jsem zjistil, co jsem chtěl.

Vyrazilo mi to dech. Nic převratnějšího nikdo neobjevil snad za celou dobu, co existuje život. Tedy nikdy… dočista jsem oněměl. Ověřoval jsem si nový poznatek zas a znova, zprvu jsem si ho odmítal připustit. Třeba jsem se spletl, třeba jsem si vjemy Grauworru špatně interpretoval, třeba se sám Grauworr zmýlil a jeho vnímání je nepřesné.

Ne. Ne, je to pravda. Můj ty Tarre Stvořiteli. No ano, udělal to snad ON? To není možné… ovšem kdyby to nebyl ON, tak potom propána KDO???

Následnou chvíli myšlenkového ticha v mojí šokované mysli cosi narušilo. Útok. Jenže úplně jiný, než jaký jsem čekal.

Byl jsem zaskočen. Zase. No to snad NE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama