Bestiář - 11. K podstatě

25. června 2014 v 11:30 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 11 K podstatě

Postupující linie skládanek za dobu, kterou jsem strávil ve skalách, znatelně zmohutněla. Stačil mi letmý pohled na tu deprimující hromadnou popravu nesprávně označovanou coby "bitvu" a bylo mi jasné, že ohavná monstra se stále množí, dál a dál bez konce. Jak to dělají? I to budu muset prozkoumat.

Nebozí obránci, kteří byli od počátku bez šance, nadále umírali po stovkách - pro tu mizernou skvadru nahoře nic neznamenali, pro mě ostatně taky ne, ale přesto… Uvědomil jsem si, že nad tím skřípu zuby. Nikdy jsem nic podobného neudělal. Asi proto, že jsem to nikdy nepotřeboval. Nepříjemný pocit někde v mojí mysli ještě zesílil. Nemám právo Černočepely soudit. Já ne.

Zahnal jsem to vlezlé rýpání v hlavě - mělo to být svědomí? Měl jsem za to, že nic takového nemám. Ale na tom nezáleží. Dlouze jsem se zahleděl do organizovaně útočícího valu tvořeného tisíci pospojovaných úzkých tyček, jejichž pohyb byl podoben pohybu hmyzu s dlouhýma nohama. Stavbou však celý útvar připomínal gigantickou pavučinu, či spíše shluk mnoha malých.

Usadil jsem se v týlu nepřítele, jenž mi nevěnoval sebemenší pozornost, a dal jsem se do díla.

Obvykle bych k tomu použil svou mysl, teď mi to však pud sebezáchovy nedovolil. Nejsem přece blázen. Věděl jsem si rady i tak. Položil jsem dlaně na zem a ponořil se do víru magie.

Kdo ovládá magii, může ovládnout cokoli. Cokoli si zamane, pokud na to jeho síly a um stačí. Sil mám na rozdávání a o mých schopnostech kolují mezi světy děsuplné legendy. Škoda, že nejprofláknutější jsou právě ty věci, o kterých by mi bylo milejší, kdyby nikdo nevěděl. Všichni mě mají za maniaka, který se vrhá do každé činnosti se zlým úmyslem a hrubými způsoby. Že to umím i jinak, je obyčejně nenapadne. Žádný div. Černočepelský styl je takový - pomocí nesmírné moci přímo udeřit, násilím a zdrcující nekompromisností. To PROTO jsou teď v koncích. Když totiž tahle metoda selže, nedokáží se od ní odpoutat a zkusit jinou. Zřejmě jim to jejich hrdost nedovolí. Blbouni.

Na rozdíl od nich už mám tuhle zkušenost za sebou. Na skládanky černočepelská moc nestačí. Jiná moc by ale mohla. Proti KAŽDÉ magii se dá vymyslet obrana.

Spojil jsem se s podstatou Grauworrské země. Kladla mi trochu odpor - to dělá ta zatracená rungská magie, aby ji Čarkan vzal. Moji předkové tenhle svět stvořili za pomoci stejné magie, se kterou "stvořili" sami sebe. Kdysi jsem byl stejně jako oni tou mocí uchvácen. Vzhlížel jsem k ní jako k vzácnému dědictví, byl jsem hrdý, že koluje v mých žilách. Ty doby jsou už ale dávno pryč. Poté, co jsem prohlédl a uvědomil si, jak ZLÁ moc to je, už jsem s ní nechtěl nic mít. Hnusí se mi. Bohužel se jí nemůžu zbavit.

Trvalo to otravně dlouho, ale nakonec jsem vliv rungské síly otištěný v podstatě tohoto místa zkrotil. Grauworr, samotná jeho magická podstata, z níž je vytvořen, se mi podvolil. Navenek nebylo nic vidět, ale CÍTIL jsem to. Mohl jsem s onou zemí komunikovat, lehce ji ovlivňovat, zkoumat, nebo ji použít. Její síla se mi otevřela. V každé hmotě se skrývá energie. V každém předmětu vytvořeném magií ona magie zůstává, dokud předmět existuje. Tohle platí vlastně obecně - týká se to světů, kouzel, živých tvorů, magických artefaktů, všeho. Když proniknete do magické podstaty něčeho takového, máte neskutečné možnosti. Magie podstat je nejmocnější magií vůbec. Také je nejnebezpečnější. V rámci této magie NIC není nemožné.

Duševním vypětím jsem se už skoro třásl. Musel jsem se napojit na Grauworr ještě těsněji a sáhnout po jeho vlastní síle, jinak bych se asi složil. Je to svět. Je ohromný, mnohotvárný, obsahuje strašnou spoustu věcí, tvorů, magie, pohybu, tepla, zimy, energie, má dlouhou paměť a historii. Obsáhnout a ovládnout tohle všechno, všechno to udržet, abych mohl pokročit dál, mě stálo mnoho sil. Tenkrát, když tenhle svět vytvářeli, se jich muselo spojit několik desítek tisíc. Už mi bylo jasné proč. Mysl a duše jediného tvora, byť je silný jako já, by to nemohla zvládnout. Tlumeně jsem zavrčel a prohnul se v zádech, ale spojení jsem nepustil.

Jakmile jsem se mohl vnořit do ohromné energie Grauworru, krize pominula. Konečně jsem ho ovládl, podřídil jsem si jeho podstatu. Využil jsem jeho vlastní sílu, abych kouzlo udržel. Nyní jsem měl moc. Kdybych si troufl, mohl bych celý svět naráz zničit, úplně ho vymazat, i se vším a všemi, kdo v něm jsou. Anebo bych to vše, do posledního detailu, mohl zkopírovat a vytvořit ještě jednou. Nebo stokrát. Mohl bych celý svět zcela proměnit. Nebo zotročit vše živé, co se v něm nalézá. Tisíce neskutečných variant mi eskalovaly v mysli jako kaleidoskop fascinujících scénářů.

SOUSTŘEĎ SE SAKRA! Kvůli tomu tady nejseš!

Honem jsem se vzpamatoval a zaměřil svou pozornost raději ke skládankám. Moje mysl byla spojená s celým Grauworrem. Vnímal jsem každičký život, každičký pohyb, každý sebemenší záchvěv čehokoli, cítil jsem pohyb hmyzu v lesích, tlukot srdcí zvířat, myšlenky úplně všech přítomných Černočepelů, proudy podzemních řek, vzdouvání lávy pod povrchem sopek, ševelení větru, tlak vzduchu, každičkou nitku jakékoli energie… Množství informací bylo naprosto zdrcující. Neměl jsem zprvu šanci najít v tom všem požadovanou část. Postupně se mi podařilo to šílené hemžení VŠEHO protřídit a nepotřebné vjemy vyřadit z mysli. Zužoval jsem záběr, Grauworr mě ochotně poslouchal, uzpůsoboval se mému zájmu. Bylo to strašně těžké a trvalo to snad milión let.

Už jsem tím byl dočista umořený, když se mi konečně podařilo to, co jsem od samého počátku zamýšlel. Jen počkej, ty skládanková armádo, jak si na tebe posvítím.


Následoval můj první boj pomocí magie podstat v životě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama