Bestiář - 10. Na hranicích

23. června 2014 v 14:09 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 10 Na hranicích

Vydal jsem se do míst, o kterých jsem si myslel, že už je vícekrát nespatřím. Do Grauworru, domovského světa Černočepelů. Kdysi to býval i můj domov; narodil jsem se a vyrostl za hradbami vládcovy pevnosti zvané Grauband. Ten hrad mohl být jednou můj… nejmocnější pevnost, jakou kdy hyery postavily. Temná pevnost. Plná krutosti a nenávistných myšlenek, s černou magií tesanou v každičkém kameni. Už jsem se tam NECHTĚL nikdy vracet.

Nakonec jsem byl ušetřen pohledu na mnou kdysi uctívané, později nenáviděné černokněžnické sídlo, protože tak daleko jsem se nedostal. Na samých hranicích říše Grauworru a všude kolem zuřila hrozivá bitva. Běsnící masy se střetávaly s na první pohled takovou chaotickou zbrklostí, že neznalé oko by nebylo schopno hned určit, kdo proti komu vlastně bojuje. Jako zkušený válečník zvyklý organizovat rozmanitá vojska jsem se zorientoval rychle. No jistě. Když Černočepelové zjistili, že jejich moc na útočící vetřelce nestačí, povolali do boje celou škálu různých porobených národů a nastrčili je jako živý štít, který tu teď byl masivně likvidován postupujícími šiky obludných "skládanek". Hrozné, takhle umřít.

Znechuceně jsem ukončil prohlídku bojiště a vypravil jsem se najít tu zbabělou čeládku, která velí místní obraně. Jak jsem čekal, skrývali se v nedalekém skalním komplexu. Jako mladý jsem tuhle pozici sám zastával, takže znám grauworrské hranice jako své boty. Ve zpola otevřených jeskyních měli velitelé Černočepelů výborný výhled na široký pruh hranic a mohli tam z výšky a poměrně v bezpečí udílet rozkazy těm pod sebou. Nutno dodat, že hlídka na hranicích je v Grauworru pěkně nudná, protože Černočepelské hranice se za celou jejich historii téměř nikdo neopovážil napadnout. Během let téhle služby jsem se hodiny a dny jen otráveně procházel po okolních lesích a sem tam si pro ukrácení dlouhé chvíle zmučil a zabil nějaké to zvíře.

Inu, všechno jednou končí - jak se nyní ukázalo, ani idyla na hranicích černokněžnické říše není věčná. V pochmurné náladě jsem stoupal nahoru křivolakou přístupovou cestou a přitom jsem nezapomínal bedlivě hlídat dění v okolí. Je sice fakt, že mě sem sami pozvali, protože jsou zjevně v koncích a i zrádce Temné srdce je jim najednou dobrý, ale přesto by někdo z nich mohl být tak hloupý a pokusit se mě napadnout. Černočepelům se nedá věřit.

Jako první jsem narazil na dvojici stráží před vstupem do velitelských jeskyní. Setkání to bylo velmi napjaté. Byli by se na mě vrhli, ale zadržel jsem je jediným zavrčením. Obyčejní řadoví Černočepelové nemají právo bojovat s některým z vůdců své rasy, byť by řečený vůdce svůj druh opustil a zradil, jako jsem to udělal já. Nepřemohli by mě ani oba najednou. Ani dvě stě takových by mě nepřemohlo - to je hold jedna z výhod, když se narodíte jako privilegovaný, do rodiny vládců.

S vyceněnými zuby jsem mezi nimi prošel. Neopovážili se mě dotknout. Šel jsem chvíli dál, prošel dvěma jeskyněmi, až jsem se konečně dostal skrz skalní masiv k hlavní jeskyni vpředu. Byla otevřená směrem do krajiny a chodbami propojená s mnoha sály a sklady ve skále i pod ní.

Pětice přítomných vůdců se měla na pozoru stejně jako já. Také měli pádný důvod. Povraždil jsem jich tolik, že ani ti úplně nejmocnější se se mnou necítili v bezpečí. Jejich chyba. Měli mě nechat na pokoji. Než aby mi dovolili opustit Bratrstvo, chtěli mě raději vidět mrtvého. Kdo by se mi divil, že jsem se bránil?

"Temné srdce," oslovil mě jeden z nich, ten nejvýše postavený. V těchhle končinách nikdy o žádném "Wardlakovi" neslyšeli. Černočepelovo soukromé jméno je osobní natolik, že se v běžné komunikaci neužívá a nikde se neuvádí - krom vlastníka a jeho rodičů ho zpravidla nikdo ani nezná. Celý život jsem se viděl pod "Temným srdcem", dokud mě Miliin dokonalý bojkot toho spojení nedonutil říct jí své soukromé jméno. Že ho moje milá následně roznese všude možně a prosadí si jeho používání i ve společnosti cizích tvorů, jsem tehdy nečekal. To je jí zkrátka podobné.

"Krutý poutníku," oplatil jsem Černočepelovi jeho pozdrav.

"Moc jsme nedoufali, že přijdeš," pronesl Krutý poutník věcně, "ale je dobře, že jsi tu. Viděl jsi, co se děje venku." Hodil hlavou k otevřenému konci jeskyně. "S takovou magií jsme se ještě nesetkali."

"Já ano," opáčil jsem chladně a čekal jsem, čím bude Poutníkova plytká řeč pokračovat.

"Možná pro tebe Bratrstvo pořád něco znamená," řekl Poutník s náznakem samolibého uspokojení, "jsme pořád spojeni, a žádným popíráním to nezměníš. Jsi jedním z nás."

Opravdu je špatné zabít toho, kdo od vás žádá pomoc? "Kvůli tomu tady nejsem," zavrčel jsem s patřičnou dávkou nerudnosti. "Jde mi o NĚ, ne o vás." Ať si to ten chytrák vyloží, jak chce.

"Jak myslíš," pokrčil rameny a z jeho výrazu bylo jasné, že mě má za exota.

"Jak jste s nimi bojovali?" zeptal jsem se.

"Jako vždycky," prohlásil Poutník zjevně překvapený, že kladu tak hloupé otázky. Myslí si, že jsem blázen. No a co. Je to věc úhlu pohledu.

"Neumíte to jinak?" Výsměšně jsem si odfrknul. "Spoléháte se jen na svou vrozenou moc? Bez ní jste zdá se nahraní."

"A ty snad ne?" Poutník se dle očekávání naštval.

"Ne, já ne," prohlásil jsem. Možná to není pravda, ale o to v tuhle chvíli nejde. "Jste pořád stejní… nikdy se neposunete dál."

Krutý poutník zrudl. "Nepotřebujeme se měnit! Jsme dokonalí a nikdo se nám nevyrovná. Tomu se říká vyspělost."

"Ne, tomu se říká zakrnění," odsekl jsem.

Naráz bylo ticho. Navzájem jsme se spalovali nenávistnými pohledy, ale neskočili jsme po sobě. Já to teď nemám zapotřebí a oni si netroufnou, ani když je jich pět. Klasika.

Tahle konverzace už mi pěkně lezla na nervy. Dole v bitvě zmůžu víc. Hanebné zacházení s otroky, kteří byli bez mrknutí oka obětováni, jsem raději nekomentoval a svůj názor na Černočepelskou "vyspělost" jsem si nechal pro sebe. Beztak si ti parchanti tady budou porád mlít to své.

Kálím na vás.


Vymotal jsem se ze spleti skal a kradl jsem se kolem bitevní linie ve snaze najít vhodné místo k tomu, co jsem si umínil vyzkoušet. Brzy jsem ho našel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama