Bestiář - 07. Přípravy

17. června 2014 v 22:35 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 7 Přípravy

Několik dní jsem rozvažoval svůj příští postup. Milia je sice často až moc opatrná, v jednom má ale pravdu: podcenění situace se nevyplácí. Tuhle poučku znám, koneckonců jsem na ní vybudoval svůj někdejší úspěch. Nepřipravenost na moji moc vykopala mým nepřátelům hrob již na samém počátku předem ztraceného boje s tyranem, jímž jsem kdysi byl. Ačkoli proti mně neuspěli ani ti opatrní - na útok Černočepela se připravit nejde. Dodnes nikdo nevymyslel účinnou obranu proti našemu zničujícímu daru. (Vida, najednou už zase NAŠEMU.)

Když už tak o tom uvažuju, jen doufám, že to samé neplatí i o moci "skládanek" a jejich tvůrce. To by mohl být problém. No ale co. Když tak nějakou účinnou metodu, jak je zničit, vymyslím sám.

V těch dnech se Milia postupně zcela uzdravila. Zatímco já byl v pořádku už za pár hodin, jí rekonvalescence zabrala asi čtyři dny. Tak dlouho trvalo, než se jí přestala zasekávat mysl a točit hlava. V obou našich myslích však nadále bylo možno najít místo, kam nás ten záhadně destruktivní útok "skládanky" trefil. Naštěstí jsme vyvázli bez následků.

Ebidramon se stavil u nás doma a upozornil mě, že kvůli mému odchodu nestihla Rada projednat tu záležitost, kvůli níž měla být původně svolána - totiž zvolení nového zástupce předsedy. Bude se tudíž muset sejít znovu. Slíbil jsem svoji účast a Ebidramon potom zase odletěl. Sídlí na Špičáku, jednom z největších šerijských ostrovů, který leží asi 1 600 mil západně od nás. Žije tam většina z nejstarších draků a také tam mají největší líhniště.

Následně se na mě obrátili obyvatelé Ghirie s žádostí o moje lovecké služby. Od jihu se k nim připlazil bazilišek. Ten je považován za jedno z nejnebezpečnějších škodných zvířat vůbec. Lovci bestií z něj mívají obvykle trochu vítr a pořádají naň skupinové lovy. Já ne. Zabil jsem už těch prokletých obřích hadů nepočítaně a nikdy jsem ničí pomoc nepotřeboval. Není to žádná moje extra zásluha, prostě mám dík svému původu odolnost proti účinkům baziliščího pohledu, zatímco bazilišek před mým myšlenkovým útokem neobstojí. Vyřadím ho z boje, aniž bych se ho dotknul. Tedy s jedinou výjimkou, a tu představují černí bazilišci z Angworru. Disponují mnohem mocnější magií než běžní bazilišci, takže s nimi už musím opravdu bojovat. Stejně mě však žádný neporazil.

Ghirijský bazilišek byl naštěstí běžnějšího druhu. Zabil jsem ho, vzal jsem si z něj něco masa na zakousnutí a jako trofej několik jedových zubů. Baziliškovu hlavu jsem donesl do sídla místního představenstva (budila pěkný rozruch, neboť vypadala jako živá) a odprodal jsem ji za běžnou sumu. Běžnou pro mě; jiní lovci by si vzali méně, ale zase by jich na hada šlo víc, takže se mnou ghirijské úřady vlastně ušetřily.

Po návratu do Irtai-Varmanu jsem musel pomoci hostinskému Tří totemů a vyrazit z jeho podniku hordu zfetovaných skřetů, kteří by mu ho byli málem zdemolovali. Za to jsem peníze nechtěl. Hostinský Kreodont bydlí hned vedle nás a dalo by skoro říct, že je můj přítel. Udržování pořádku v jeho lokále, kam v čase volna občas také zajdeme, beru jako sousedskou výpomoc.

Všední povinnosti mi nezabránily v tom, abych v duchu pořád dumal nad tím zlověstným problémem, který se v Březové tak zčistajasna vynořil. Analyzoval jsem ho ze všech stran, jak mám ve zvyku, s notnou dávkou stálé zuřivosti, která mi také není nijak cizí. Když mě někdo naštve, neustanu, dokud ho neztrestám. Do čeho se zakousnu, nepustím. Prostě neumím odpouštět. Většinou ani není co - málo tvorů mi kdy dokázalo nějak uškodit, spíš jsem škodil já jim - ale když už na něco takového dojde, neznám slitování. Konečně mám dojem, že parchant tvořící bestiální skládanky se bez mého odpuštění obejde.

Zvážil jsem i možnost informovat Radu o tom, co jsem zjistil. Nakonec jsem to odložil. Možná to zjistili sami. Pokud ne, řeknu jim to později. Beztak se brzy zase uvidíme.

Rozhodl jsem se vystopovat některou z uprchlých skládanek a zpovzdálí ji trochu prozkoumat, než se do ní pustím. Musím najít spolehlivý způsob, jak proti nim bojovat a nepřijít přitom k úhoně, pokud možno bez použití silné černé magie jako posledně. Někdy lituju, že bílou magii jsem nikdy nestudoval. Kouzla Světla mohou být také velmi silná, jenže sebemocnější dobré kouzlo prostě nenáleží do okruhu zbraní, o něž se černokněžníci zajímají. V některých oblastech magie mám tudíž trochu mezery.

Určitou zkušenost už se skládankami mám. Nemůžu na ně použít svoji nejsilnější zbraň, svoji mysl, naopak ji musím držet stranou a pod pečlivou ochranou, abych ji ochránil. Velmi nezvyklá situace. Také nesmím skládanku rozdělit, ani mentálně, ani hmotně. Musím ji zničit, ale přitom nechat v jednom kusu, jinak se zase rozmnoží. Není živá, tudíž ji nelze otrávit. Možná ji můžu zkusit spálit. I neživé věci mohou shořet. Nicméně jak soudím, jistější bude použít silnější kalibr než pouhý oheň…

Magie manipulující s principy podstaty je velmi obtížná a nebezpečná. Právě taková magie skládanky stvořila a dále koná skrze ně nekalé činy. Jen málo kouzelníků se o ovládnutí tak mocné magie pokouší. V mládí jsem studiem téhle magie strávil poměrně dost času a leccos jsem pochytil a dokázal, nicméně rozhodně nemohu říct, že jsem přeborník. To není asi nikdo, ani můj otec, ani příslušníci Řádu Voëddfarů, strážců rovnováhy a bojovníků proti Zlu a Temnotě, kteří byli v minulosti našimi nejhoršími soky. Přesto to musím zkusit. Když se dostanu magii skládanek na kobylku, mohl bych je zničit jejich vlastní zbraní.

Podobné rozvahy mě nakonec přivedly na pár zajímavých nápadů, jež můžu vyzkoušet. Když uspěju, notně to zvýší moji bojovou schopnost. Ale Miliu to asi moc nepotěší.

Chtěl jsem bez meškání vyrazit zase do Březové chytit stopu. Jenže ještě dřív, než jsem vyrazil z Irtai-Varmanu, se stalo něco, co mě přinutilo nahonem moje plány změnit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama