Bestiář - 04. Na Radě

9. června 2014 v 19:43 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 4 Na Radě

Atmosféra na Radě byla toho dne napjatá. Ebidramon vyslechl můj návrh s přetrvávající přísností, ale nakonec se rozhodl, že nadávat mi nebude a raději mé žádosti vyhoví. Těžko mohl jinak - Milia by s ním jinak příštích deset let nepromluvila, jak řekla. Občas mám pocit, že to moje milá s tou urputnou snahou donutit ostatní, aby mě mezi sebe přijali bez ohledu na to, kým jsem byl, poněkud přehání. Jenže ona si to nenechá rozmluvit. Ani ode mě.

Když tedy červený drak kouzlem svolal všechny členy Rady na schůzové místo o den dřív, než bylo v plánu, mimořádná porada mohla začít. Ebidramon nejprve trval na tom, abych přítomným vylíčil, co se stalo, tedy aspoň tu část, kterou si pamatuju. Nebylo toho moc. Šel jsem zabít příšeru a místo toho zřejmě málem zabila ona mě. Na to sdělení několika členům shromáždění spadla čelist - nestává se často, aby se Wardlak Temné srdce, proslulý svou neporazitelností, dostal do ohrožení života. Většinou on svou přítomností ohrožuje životy všech ostatních, jak zdůraznil ten věčný rýpal Tiernes. Už jsem řekl, že ho fakt nemůžu cítit?

Když po sobě Milia s Tiernesem konečně přestali vrhat vražedné pohledy, mohl jsem dokončit své krátké vyprávění tím, že jsem Radě zopakoval nápad, který už si předtím vyslechl Ebidramon. No samozřejmě že se poté strhla bouře křiku a nevole.

"Ty si snad zešílel!" zařval Tiernes buď na mě, nebo na Ebidramona. Možná na nás oba. "Ty něco takového dovolíš? Je to ČERNOČEPEL, proboha!" Takže řval na Ebidramona. "Tohle může být součást jeho plánu. Vpustí nás k sobě do hlavy pod chatrnou záminkou a pak, až se nebudeme moci nijak bránit, udělá s námi totéž, co kdysi s tvými rodiči!"

Kdyby už Ebidramon nebyl celý červený, určitě by zrudl. Já jsem tedy zrudl přímo ukázkově. Naštěstí mě to přešlo tak rychle, že si toho krom Miliy nikdo nevšimnul.

"Kdybych chtěl ovládnout nebo zničit Radu a zase se zmocnit vlády v Šerii, můžu to udělat kdykoli se mi zlíbí a žádné záminky nepotřebuju," reagoval jsem na Tiernesovo devítisté padesáté druhé obvinění naprosto klidným, prakticky znuděným hlasem.

Následně to byl on, kdo zčervenal jako krocan, protože jsem měl pravdu do puntíku, a všichni to věděli. Fakt, že jsem se odvážil vyslovit toto tabu nahlas, mi možná fanclub nerozšíří, ale aspoň mě nikdo nemůže kárat za neupřímnost.

"Tak dost," zarazil Ebidramon rodící se hádku v zárodku a sjel nás všechny pohledem velitele. Všichni kromě mě a Tiernese se zastyděli. Tiernes v duchu bublal vzteky, já jsem v tuhle chvíli necítil vlastně nic. Jen mi myslí proběhla kratičká představa mého prudkého skoku na toho Tiernesovského trapiče a jeho posledního zakvíknutí. No ale fuj!
Ebidramon zahájil hlasování. V otázce, zda věřit mojí verzi události v Březové, se devět ze čtrnácti členů uvolilo to se mnou zkusit - že by mi vážně začínali důvěřovat? Čtyři byli proti, mezi nimi samozřejmě vévodil Tiernes. Ten kdyby mohl, hlasuje desetkrát. Já jsem hlasovat nemohl, protože jsem byl "husa potrefená, která nemá právo mluvit do toho, zda ji dají či nedají na pekáč".

Jeden z mých odpůrců, liškodlak Bhûmrr, si vzal slovo a kydal na mě slovní hnůj asi čtvrt hodiny. Aspoň na mě ovšem naházel jen můj vlastní hnůj a nenamáhal se vyčarovávat další, to jest docela objektivně Radě připomněl, jaká jsem hrozná potvora a co mám za sebou, ale nepustil se do žádné konspirace. Nikoho nepřesvědčil, na druhou stranu jsem aspoň neměl chuť ho zabít. Neřekl totiž nic, co bych mohl popřít.

Když se Rada shodla, že si ověří pravý stav věcí v mojí tak strašně prohnilé mysli, vyvstala otázka, kdo to udělá. To bylo trochu horší. Krom Ebidramona a Miliy se mojí mysli nikdy nikdo nedotkl. Dle logické poučky Nesahejte holou tlapou do nepřítelovy tlamy si ode mě všichni drží odstup. Nijak jim to nezazlívám. Jen Tiernes by svoji prototypní averzi měl lépe kontrolovat, než se mu do té kontroly vložím já.

Ebidramon jednou zažil hluboké myšlenkové spojení s mojí osobou tenkrát, když na nás útočili ExaKerbeři. Sám jsem se s ním spojil, když bojoval s jejich vůdcem, a pomohl jsem mu. Právě ta událost zapříčinila zlom v jeho názoru na mě - tehdy mi poprvé řekl "Wardlaku". Jenže teď, když Tiernes vytáhl jeho otce a matku, jejichž poslední myšlenky drastickým způsobem zanikly právě v mojí mysli, jsem z červeného draka jasně cítil, že se ke mně znovu přibližovat nechce.

Druhý drak v Radě, tmavě šedý Gligr, se mnou nikdy nepromluvil ani slovo. Na rozdíl od Ebidramona se přes zmasakrování své rodiny nepřenesl. Na každém hlasování vždycky hlasuje proti mně.

Gryfové Cyrian a Tapechar se mnou nemají problém, ale přesto možnost kontroly mojí mysli odmítli. Kdo by se jim divil. A po slabších členech Rady nikdo nic takového nemůže chtít.

Jak jsme čekali, zbylo to na moji milovanou Miliu. Jako jediná se nabídla dobrovolně. V blízkosti mojí mysli se cítí jako doma, koneckonců je to vlastně i JEJÍ mysl. Jedinci spojení duší sdílejí víc než jen duši samu. Dokonce i Tiernes uznal, že Milie nic nehrozí, protože jí jediné bych asi fakt neublížil. Nahlas to ovšem neřekl.


Chuděra Milia! Kdybych tušil, co v mojí poraněné mysli najde, nikdy bych jí to nedovolil! Nikdy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama