Bestiář - 01. Březová

4. června 2014 v 18:27 | Adarra |  Bestiář - kapitoly
Kapitola 1 Březová
V Březové to vypadalo právě tak, jak jsem čekal. Téměř všichni obyvatelé, ať už náleželi k lidskému rodu nebo ne, se společně tísnili v místní strážní věži zvané Cihurelka. Nebylo tam k hnutí. Těch málo větších tvorů, kteří v Březové běžně žili, rovnou uteklo pryč ještě před mým příchodem. Do věže se skrýt nemohli a čelit zmutované zrůdě z Boerffasu se báli. Srabi. Kdyby spojili síly, mohli se alespoň pokusit bránit místní vesnice a jejich slabé obyvatele. Třeba by se jim to podařilo. Nejedna na pohled děsivá bestie je ve skutečnosti duchem zbabělá a při sebemenším riziku vlastní úhony bere bez meškání do zaječích.

Samozřejmě existují četné výjimky. A proto tu jsou takoví jako já - lovci příšer. Řádící potvora si buď dá říct a ustane ve své destruktivní činnosti, nebo je zabita. Tu druhou variantu mám rád. Rád zabíjím. Nemůžu se řídit tím, že spousta místních se kvůli tomu na mě dívá skrz prsty. Záliba v zabíjení je jedním z nejčastějších důvodů, proč se někdo dá k Lovcům. Říká se, že Lovcům je radno jít z cesty, protože to jsou magoři. Asi je to pravda. Já ovšem nemůžu za to, kdo jsem, a stydět se za to nebudu. Týrat, zotročovat a vraždit nevinné je jedna věc - to už nikdy dělat nebudu a upřímně mě mrzí, že jsem to vůbec kdy dělal. Ale zabít zrůdu, která vlastně dělá to samé, to není špatné, že ne? Konám tím službu pro společnost a jsem za to také placen.

Mé první kroky vedly ke strážní věži. Osoba píšící vzkaz, který mě sem přivedl, chtěla, aby lovec příšer, který se boje s nestvůrou mořící tento kraj ujme, nejprve zašel k představenému zdejší oblasti a vyslechl si prý nutné info. Hmmm. Podle mého ztráta času; plané kecy nesnáším a vše potřebné o každé potvoře si umím snadno zjistit přímo na místě, kde ji potkám. Stává se málokdy, že by se mnou někdo chtěl mluvit, pokud opravdu nemusí. Běžně chodím za zadavatelem úkolu až po jeho vykonání a povinné formality s ním vyřídím co nejrychleji. Ani jedné straně to totiž není dvakrát příjemné.

Ve věži byla hlava na hlavě, všechna srdce bila zrychleně a každičký pár očí vibroval strachem. To vídám celkem často - tady je to ale nějak… HORŠÍ. To bude ještě zajímavé.

Cihurelka je jako každá strážní věž uvnitř mnohem větší než venku. Prastará magie, do které si nikdo netroufne zasahovat, a proč by to také dělal? Takhle je to praktické. Na rozdíl od zbytku přítomných jsem se v davu nijak zvlášť tísnit nemusel. Ostatní se totiž raději zmáčkli ještě víc, aby mi uvolnili cestu, než aby se odvážili mi překážet. Pořád se mě bojí. Dřív mě to nevýslovně těšilo. Teď už ne. Být obávaný znamená být sám.

Místní představený byl kupodivu člověk. V Šerii žije početná komunita lidí, to ano, jsou jich statisíce celkem, ale skoro nikde nezastávají ty nejvyšší funkce. Není to úmyslná diskriminace; jde prostě o to, že jen málokterý člověk se cítí být skutečně hoden stavět se na roveň místním mocným tvorům - drakům, gryfům, Laihirům nebo třeba hyerám, nadpřirozeným velkým vlkům. Dokonce i nemálo rostlin tu vládne lidem a jiným slabším bytostem. Lidé mají na vysokých postech jen hrstku zástupců - každého znám osobně.

"Ehm, zdravím, Temné srdce," začal Beck, březovský pohlavár, s typickou dávkou nervozity, s jakou se mnou většinou druzí jednají. Řekl mi "Temné srdce". Tohle svoje jméno nesnáším čím dál víc. Beck postřehl moji nelibost a honem se opravil: "Eh, Wardlaku, jsem rád, žes přišel. Potřebujeme tě. To zvíře… no, myslím, že je dobře, že poslali právě tebe."

Nemusel jsem se ptát, jak to myslí - četl jsem mu v mysli jako v knize, jejíž stránky se zlehka otáčely, přesně jak jsem chtěl. Těším se pověsti nejlepšího lovce příšer v Šerii. Beck je z netvora, kterého jsem přišel zkrotit nebo zabít, tak vyklepaný, že má pocit, že by na něj jiný Lovec nemusel stačit.

"Klid, Becku. Radši vyklop, co mi chceš, ať se do toho můžu dát."

Odpověď jsem znal dříve, než ji vyslovil. "Nezabíjej ho. Chceme ho živého… a bez úhony. Dokážeš ho chytit, že ano?"
Nad Beckovými úmysly jsem zlostně zavrčel. "Chceš ho prodat. Mám ti ho chytit a zajistit, a ty ho PRODÁŠ."

"Vím, co si asi myslíš, ale-" začal se tmavovlasý hubeňour přede mnou vykrucovat. Přerušil jsem ho: "Ne, Becku. To já vím, co si myslíš ty. Odkdypak podporuješ otroctví, co?"

"Jde jen o peníze, Wardlaku. Potřebujeme peníze. Březová krachuje. Ta bestie zabila půl tuctu lidí a zpustošila desítku vesnic. Nenechá se zastavit. A není to žádné otroctví… je to přece jenom zvíře."

Teď by měl Beck děkovat nebesům za mé sebeovládání. "To jsi nezapomněl, že já jsem taky napůl zvíře, že ne?" zasyčel jsem pouze a ukázal jsem tomu pokrytci špičky zubů, "moje odpověď zní ne. Zachovám obvyklý postup. Počítej s tím, že o tvé "finanční krizi" informuju Radu. Březová by nebyla bez peněz, kdyby ji někdo chytře nevytuneloval, a pokud vím, byls to ty, kdo se nechal tak stupidně napálit. Občani tě musí přímo milovat… já jdu. Nemám čas, bestie čeká."

S tím jsem toho ubožáka opustil. Nemám chuť se s ním hádat. Nemám chuť se s nikým hádat. Když dojde na spory, buď je neřeším, nebo řeším tvrdě. Skutečné diplomacii jsem se nikdy nenaučil - pokud za diplomacii nepočítáte vyhrožování a zastrašování, to mi jde na výbornou. Ale nebýt možnosti použít násilí, asi bych neusmlouval ani cenu zauzené makrely.

Najít bestii bylo snadné. Získal jsem stopu z mysli těch lidí, kdo se s ní setkali a měli tu kliku, že vyvázli živí. Lovce z vytyčené stopy nic nesvede.

Bestie spala. Slyšel jsem její oddechování. Nerad ruším někoho, kdo spí. Ale nemám čas čekat, až se obludička do růžova vyhajinká.


Olízl jsem si zuby a postoupil vpřed.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama